Povídky z druhé kapsy - Karel Čapek
Ukradený kaktus
Pan Holan, vrchní zahradník, vypráví příběh o panu Holbenovi, který vlastní obrovskou sbírku kaktusů. Protože je to sbírka opravdu ohromná, potrpí si pan Holben na to, aby byla veřejně přístupná. Jednou mu však vzácné kaktusy někdo začne krást.
Pan Holan se rozhodne zloděje vypátrat a dá do novin zprávu, že Holbenovy sbírky jsou ohroženy neznámou chorobou a pár dní nato uveřejní článek, že choroba se dá léčit jedině speciální tinkturou dostupnou i u pana Holbena. Okamžitě se přihlásil pan Ráček a tinkturu sháněl. Ukázalo se, že kaktusy odnášel už velmi dlouho v převleku za ženu. Pan Holan ho chtěl potrestat, ale když viděl, jaký je to vášnivý sběratel a jak mu bylo kaktusů líto, odvedl ho za panem Holbenem, aby si to spolu vyříkali. Ten byl však moc rád, že se konečně našel někdo, kdo dokáže jeho kaktusy ocenit a začal s panem Ráčkem spolupracovat. Pan Ráček nakonec zemřel mučednickou smrtí v Mexiku, protože se pokoušel ukrást jejich posvátnou rostlinu.
Povídka starého kriminálníka
Pan Bobek vypráví příběh, který se jednou stal v Palermu. Policie tam chytila muže se zakrvácenou dýkou. Muž se jmenoval Marco a přiznal, že spáchal vraždu, odmítal však prozradit, koho zabil. Marco byl zatčen, uvězněn, policie však nenašla mrtvolu a marně pátrala po vraždě, kterou by mohl spáchat. Přestože Marco nepřiznal koho zabil, přímo toužil po trestu. Zoufalá policie mu tedy chtěla dát vraždu, která se stala až po jeho zatčení, to však odmítl. Dávali mu šance na útěk, Marco se do cely vždy vracel. Bezradná policie mu oznámila, že bude další den propuštěn. Tu noc se Marco ve své cele oběsil. Takovou "nespravedlnost" neunesl.
Od té doby cela fungovala jako polepšovací zařízení. Každý koho tam zavřeli začal litovat svých činů a obrátil se na správnou cestu. Jednou tam však zavřeli Čecha – pana Bobka a od té doby "polepšovací účinky" přestaly fungovat.
Historie dirigenta Kaliny
Pan Kalina jednou jel dirigovat orchestr do Liverpoolu. Neuměl sice vůbec anglicky, ale to při jeho práci nevadilo. "Muzikanti se domluví i beze slov." Po koncertě se šel projít k moři, kde uslyšel tichý rozhovor mezi mužem a ženou. Rozhovor však přerostl v hádku. Přestože jim pan Kalina nerozuměl, ten muž ho děsil. Mluvil naléhavým hlasem a pan Kalina pochopil, že něčím vyhrožuje a žena se snaží odporovat. Po chvilce se však její odpor zlomil.Pan Kalina věděl, že se stane něco strašného, že se muž chystá spáchat zločin. Cítil, že musí něco udělat. Byl však bezmocný. Ať se to snažil vysvětlit policistům jakkoli, nerozuměli mu ani slovo. Další den byl v novinách článek o vraždě staré paní
Sbírka známek
Když byl pan Kraus malý kluk, vášnivě sbíral známky. Spolu s nejlepším kamarádem – chudým chlapcem Lojzíkem ohromnou sbírku ukrývali do skrýše na půdě, protože tatínek pana Krause neměl pro sbírku pochopení. Jednou však na delší dobu onemocněl a zjistil, že skrýš je prázdná. Horší než pocit ztráty, pro něj však bylo to, že sbírku mu jistě ukradl Lojzík – nejlepší přítel. S Lojzíkem přestal kamarádit, začal ho nenávidět. Přestal lidem důvěřovat, stal se z něj chladný, nepřátelský člověk.
Po padesáti letech našel sbírku na půdě v krabici, do které jí dal jeho otec. Někdo tenkrát sbírku našel a otec ji zabavil, protože nechtěl, aby zanedbával učení. Pozdě pochopil, že mu známky Lojzík tehdy neukradl a že mu neprávem křivdil.
Závrať
k
k